Případ Krvavý Orel 3/4

Soukromá detektivní agentura Cleman



Ze spisu místního detektiva Clementa Starmana

[Druhá bezpečnostní úroveň]


Citace detektiva Starmana, případ Krvavý Orel.


"Doběhl jsem do tábora a začal se bavit s místními, bylo mi ihned jasné že ten večer bude ještě hodně zajímavý, už jen díky tomu kolik alkoholu s sebou přitáhl lokální obchodník.
Zeptal jsem se pár lidí na bandity, avšak nikdo mi nepotvrdil jejich přítomnost či jejich spatření.

Nechal jsem to tedy být a zašel navštívit místního knihovníka, možná se mě budete ptát proč jsem se nevydal a nezachránil ty lidi, ale odpověď je prostá.
Jít s .44 proti .50 je sebevražda, plus, bůh ví jestli by ti lidé ještě byli naživu.

Po příchodu knihovníkova stanu jsem zahlédl jak se baví s dalšími dvěma lidmi.

"Ty intelektuále blbej, povídám ti, buď nám zaplatíš a seženeš nám ten recept nebo ti to tady zavřeme a tvůj byznys lehne popelem, vyber si šmejde." řekl jeden z nich co vypadal jako gorila.

"Ale notak, přeci se můžeme nějak domluvit." Uslyšel jsem chraplavý hlas knihovníka ve kterém byla slyšet nejistota a strach.

"Ale notak pánové, je někde problém?" Rozhodl jsem se vstoupit neutrálně do konverzace.

"A ty jsi kdo? Nevypadáš jako další z těch zdejších kreténů co se válí v knihách nebo hrají od města k městu. Nelíbíš se mi." Odvětil mi druhý z nich, který za celou dobu ničím nepřispěl do konverzace.

"No to vám povím, jsem místní hledač pokladů, průvodce a tvořitel všemožných věcí které si jen můžete představit." Rozhodl jsem se zalhat.

"Dobré vědět, třeba by jsme z tvojí mrtvoly vytáhli to co nám tady stařík dluží a tebe mohli zakopat někde za táborem, když už nejsi odsud, nikdo tě nebude postrádat." Řekl agresivně druhý a pokynul gorile aby se postarala o to aby knihovník neutekl.

"Tak do toho." Řekl jsem klidně a rozběhl se směrem k prvnímu s nožem v ruce.
Měl jsem štěstí, jeho zbraň jakoby přestala fungovat a já k němu doběhl a vrazil mu nůž do krku bez problému.
Ohledně gorily to už byl trochu problém, poté co jsem tejpkovi vytáhl kudlu z krku a rozhodl se zkusit štěstí na gorile jsem uslyšel slabší výstřel a druhý z nich se skácel k zemi.
Nad ním, chrčícím a pomalu dožívajícím stál knihovník s derringerem ze kterého ještě pomalu šly stopy kouře.

"Pěkné přivítání." Pověděl jsem sarkasticky.

"Raději mlč a pomoz mi s nimi." Odpověděl mi knihovník.

Vzali jsme tedy těla, zabalili je do koberce a začali je nést do lesa na vozíku.
Cesta pomalu ubíhala a tak jsem se rozhodl zabít dvě mouchy jednou ranou.

"Takže...potřeboval bych od tebe pomoc, ale jinou než je obvyklé." Začal jsem.

"Povídej." Odvětil.

"Den dozadu se u nás ve vesnici stalo něco divného, teda, ne tak divného jako spíše divně provedeného. 
Ráno jsem si užíval dalšího dne s vědomím že nebudu pracovat když v tom ke mě přiběhla jedna ženská a odvedla mě na místo činu. 
Doteď to bylo nedůležitý ale teď poslouchej." Zastavil jsem nachvilku.

"Oběť byla přivázaná ke kříži, s kůží na zádech odřezanou tím nejostřejším nožem co tu je snad k dostání a s žebry useklými ven, vytaženými a plícemi přehozenými přes ramena." Řekl jsem chladným hlasem.

"Tohle je zvláštní, hodně zvláštní. O tom že se to stalo tady slyším poprvé, ale vím kdo už takové věci dělal, avšak je hodně nestandartní že si s tím někdo dal tolik práce, mohl bys mi vysvětlit okolnosti?" Řekl mi knihovník.

"Žádné stopy po boji, jako by byl omámený nebo klidný. Pravda, byl to silný alkoholik, ale toto na to vliv nemuselo mít.
Počet krve - na místě se nacházelo hodně krve která ležela na zemi tak jako by ho táhli, avšak místo kde byl nebylo na žádném kopci, tudíž si ho mohli předpřipravit jinde.
Nakonec provedení, řez byl udělaný velmi důkladně a precizně, nebylo to žádným tupým nástrojem, to samé pro žebra a plíce. 
Nevím co to bylo, ale jak jsem řekl, někdo si dal hodně práce." Vysvětlil jsem dopodrobna.

"Zajímavé, řeknu ti to takhle, v knihách jsem četl o praktikách poprav které se dříve uplaťnovaly ve Skandinávských zemích za nejrůznějších dob a jedna z těch druhů poprav je to co mi tady ty popisuješ.
Říká se tomu Krvavý Orel, je to přesně to co popisuješ, je to taková zvláštní poprava protože se spíše věřilo že když popravovaný vydrží nekřičet a nedávat najevo bolest tak se dostane do Valhally.
Otázkou je kdo by to udělal a proč.
Vím ale jistě že to bude někdo silně interesován skandinávskou kulturou." Pověděl mi vyčerpaně knihovník.

"Nevíš o někom?" Zkusil jsem v naději.

"Ne, ale zkus se ráno zeptat obchodníků v táboře, ti by mohli něco vědět." Pověděl mi.

"Dobře...okej, tak jsme tady, myslím že tady už je můžeme nechat. 
Zakopeme je nebo ne?" Zeptal jsem se knihovníka.

"Vypadám snad jako že bych měl u sebe lopatu? Nebo bych chtěl tyto bastardy zakopávat? Kašlem na ně necháme je tady. 
Sakra, se divím že bys chtěl zakopat někoho kdo tě chtěl zabít..." Odfrknul si knihovník.

"Dobře, tak jdeme zpátky do tábora..." Pověděl jsem pochmurně.

Pomalu jsme se vydávali vstříc světlům tábora a já poslouchal zvuku větví kývajících se ve větru, větvičkám křupajících pod mými nohami a svému dechu který jsem se snažil co nejméně frekventovat. 
Cesta ubíhala snad ještě pomaleji než když jsme je tam vezli, nejspíše kvůli tmě, a tak jsem se rozhodl zeptat se knihovníka o přespání.

"Hele...chtěl bych se tě zeptat." Začal jsem.

"No?" Řekl.

"Nemám přes noc kde spát a vyplazovat deset kulek za zaplivanou noclehárnu se mi nechce, mohl bych si dnes složit hlavu u tebe ve stanu? 
Neboj, věci na spaní mám." Navrhnul jsem.

"No...vzhledem k tomu že bych tě nakopal do prdele kdybys mi toto navrhnul normálně, ale kvůli tomu jak jsi mi teď pomohl s těma sviněma by to myslím že šlo. 
Ale jen jednu noc, nebudeš na nic šahat a po ránu si vezmeš svoje krámy a nebudeš se zmiňovat o tom cos tu viděl, jasný?" Dal podmínky knihovník.

"Jasný." Odvětil jsem spokojeně a pomalu šel do tábora.

Po cestě jsem si ale všiml jako by sem tam zablikaly dvě světla v náhodných intervalech, trochu mě to znervóznilo ale neřešil jsem to. 
Během chvíle jsme došli do tábora, já si šel dát panáka Kurudatu, vyslechnout drby a zamířil jsem do stanu abych se co nejrychleji vyspal a mohl ráno pokračovat.

Roztáhl jsem si spacák na cesty, dodatečně se oblékl, lehl si a zkoušel jsem usnout zatímco jsem měl ruku poblíž revolveru kdyby se něco stalo, ale to co se stalo následujícího dne vše změnilo...