Vadimův příběh

Toto je příběh Vadima, farmáře z okolí Poloněvu jehož příběh je jeden z velmi známých mezi místními.

Vadim je čtyřicetiletý farmář a bývalý řezník jež byl nucen stejně jako ostatní prchnout z Poloněvu do okolních lesů.

Když utíkal podařilo se mu sesbírat z místního hobby shopu pár věcí na zahradničení které měl po cestě, po nalezení tábora Poloněvčanů se rozhodl se k nim přidat a vyzkoušet si jaké je to být farmářem jelikož k masu měl po tolika letech špatný vztah.

"Bylo to tak rok zpátky... Ten den nám odešla Anna která byla těžce poraněna když v poryvu větru vítr urval jeden z kolíků stanu a Anně proletěl krkem.

Všichni jsme měli ponurou náladu ale museli jsme pracovat aby jsme přežili.

Jako každý jiný den, vydal jsem se na pole abych se staral o své malé políčko s modifikovanými sazenicemi.

Tak dobré tři hodiny okopávání a trhání plevele se zaručily o mé vyčerpání a tak jsem si sedl že si dám polední pauzu o troše vody a konzervy s párky.

Když v tom jsem uslyšel cinkání kovových předmětů o sebe a nesrozumitelné mumlání.

Okamžitě jsem vstal a ohlížel se co se děje, jelikož mé pole bylo trochu úspěšnější než pole ostatních musel jsem ho chránit aby ho žádný bandita nevykradl.

Po další minutě se opět ozvaly zvuky doprovázené pomalým křupáním větví.

Už jsem tasil svůj nůž když jsem si uvědomil že jsem ho nechal doktorům v táboře kteří vytahovali Anně z krku kus kovu, musel jsem najít něco jiného použitelného.

Jediné co se jevilo jako jakž-takž použitelný nástroj byla motyka.

Po chvilce stání a ohlížení jsem uviděl jak zpoza stromů vylézá několik chlapíků oblečených přesně jako armáda s rukami podél těla pomalým krokem klopýtající ke mě.

"Hej, nepotřebujete pomoc? Jste v pořádku?" Ptal jsem se, bez odpovědi.

Čím blíže byli tím více jsem zaznamenával jejich zvláštní chování.

Místo mluvení vydávali chrčící zvuky a hleděli do země, jejich oči byly podlité krví a obličej taktéž.

Pomalu se začali rozcházet a obcházet mě, když v tom jeden na mě učinil výpad, ohnal jsem se svou motykou a rozrazil mu lebku někde tam kde měl spánek, poté jsem  je odlákal směrem od mého pole přičemž jsem poranil další dva než jsem vzal nohy na ramena a běžel do tábora.

V táboře jsem vše ihned pověděl lidem a doktorům, nikdo mi nevěřil že jsem se setkal s těmito divnými lidmi co mne napadli ani přes to že viděli krev na motyce, všichni říkali že z práce blázním a mám halucinace, že jsem nejedl a že to je ztrátou Anny.

Avšak já jsem si jistý, a to vám povídám, že se to fakt stalo!

Poté co jsem se vrátil zpět na své pole další den ráno s dvěma ozbrojenci našli jsme jen mé zahradnické náčinní, kus utrhnutého oblečení a kusy vlasů s krví ležící na zemi, pole bylo jinak perfektně netknuté.

Postupem času jsem začal vysvětlovat lidem jak tito vojáci vypadali a někteří tvrdili že by mohlo jít o vojáky ze spadlé helikoptéry kterou jen pilot přežil, avšak ho nikdo nevypátral.

Od té doby se začaly zavádět hlídky při práci na poli avšak nikdo už tyto muže neviděl, avšak hodně dobrodruhů začalo pátrat po vraku helikoptéry MI-24 aby zjistili co v ní je a získali zbraně které tam byly přítomny.

Však, čas od času se ozvaly fámy o tom že někdo byl zabit vojáky v uniformách belhajících se k vojákům a tvářících se zraněně, avšak nikdo neví co je na tom pravdy."

Dnes Vadim stále působí jako farmář avšak plánuje výpravu za účelem zjištění původu těchto vojáků a za účelem nalezení pilota padlé helikopéry.

Všichni odvážlivci kteří mají zájem o připojení se k Vadimově výpravě by ho měli co nejrychleji navštívit, avšak pozor, Vadim si vybírá koho bude mít pod sebou.