Případ Krvavý Orel 2/4

Soukromá detektivní agentura Cleman



Ze spisu místního detektiva Clementa Starmana

[Druhá bezpečnostní úroveň]


Citace detektiva Starmana, případ Krvavý Orel.


"Po chvíli přemýšlení jsem se sebral, vzal jsem si něco málo peněz a plynovou masku, nasadil jsem si svůj kabát s kloboukem a pistoli a vyšel jsem ven.

Rozhodl jsem se vydat do Poloněvského tábora, měl jsem tam pár konexí tak snad tam furt jsou, ale první si musím nakoupit věci na cestu. 
Možná se ptáte proč tohle dělám když z toho nic nemám, věc se má tak že mi bylo slíbeno místní ochrankou to že když splním tři případy a dostihnu vinníky tak mi dovolí fungovat nezávisle a neplatit daně. 
Zamířil jsem k místnímu obchodníkovi a koupil si u něj pět filtrů, tři plechovky jídla, jednu flašku pití a nějakou tu munici, vždy ji budete potřebovat.
Poté jsem se stavil u Kováře a vzal si svou objednávku v podobě vylepšené neprůstřelné vesty kterou jsem si ihned nasadil pod kabát.

Po vybavení se jsem se vydal vstříc hraniční kontrole, skrz tu se dostat nebylo jednoduché ale místní velitel souhlasil s mým vyšetřováním a tak mě nechali projít.
Vydal jsem se tedy cestou do Poloněvského tábora, po cestě se nic moc nestalo, narazil jsem na pár žebráků a na zloděje kterému jsem v noze nechal pěknou díru, naštěstí mne nijak neohrožoval.
Co bylo zajímavější bylo to že jsem potkal po cestě obchodníka, který jako zásahem osudu měl knihu ve které četl o těchto věcech jako je mučení a popravy, zvláštní, řekl jsem si. 
Vidím že v oblasti Poloněvu člověk narazí na nejrůznější věci.
Tak tedy slovo hodilo slovo a nakonec jsem si od něj jeho knihu koupil a pokračoval na své cestě do tábora.

Těsně před Poloněvským táborem jsem byl náhle vyrušen střelbou která se ozývala za mými zády, otočil jsem se, vytáhl svou pistoli a kryl se za první věcí co jsem viděl.
Po chvilce čekání jsem uviděl skupinku banditů jak jdou také do Poloněvu a mají s sebou otroky, samozřejmě jsem nemohl nic dělat proti takové početní převaze ale snažil jsem se si alespoň zapamatovat jejich vzhled a kolik lidí s sebou vedli.
"Pět banditů...tři zajatci...to by byl dobrej nákup, ale proč zrovna do tábora?" Pomyslel jsem si.
Poté co přešli tak jsem se vydal narychlo zkontrolovat co se stalo tam vzadu, stejně jsem nemohl jít hned za nimi, to by byla sebevražda.

Tak padesát až sedmapadesát metrů od místa kde jsem slyšel střelbu ležel na zemi jeden statnej chlap v řetězech s batohem na zádech, tři rány, dvakrát do hrudi a jednou do ramena.
Poté co jsem mu sundal batoh a začal jsem mu ho prohledávat jsem mu v něm našel dva zásobníky do kalachu, dvě krabičky s 9mm municí, zrezivělej nůž a pár obvazů, v další kapse jsem našel peněženku s dokumenty a hromadu šroubků.

Poté co jsem vše sebral jsem si všiml něčeho na zemi.
Na zemi leželo pět 12,7mm nábojnic, vzal jsem je do rukou a stále ještě trochu hřály.
"Sakra, jestli ti zmetci mají jakoukoliv padesátikalibrovou munici tak bych si s nimi neměl zahrávat." Zašeptal jsem tiše a pomalu se vydal vstříc táboru.

Po cestě do tábora jsem si pročítal dokumenty mrtvoly, jeho jméno bylo jak se zdá Nikolaj Porfirjevič, věk 34, ženatý a se dvěma dětmi. 
Dále tam také byl obrázek jeho syna a dcery, oba ve věku okolo 18 let.
Také pár kreditních karet, vizitek a peněz které už neměly hodnotu.
Schoval jsem si dokumenty do kapsy a pokračoval po cestě.

"No, tak jen doufám že jeho rodina nebyli ti které tam s sebou ti bandité táhli..."
Prohlásil jsem sobě a pokračoval do tábora. 
Po půl hodině cesty jsem dorazil a v dáli spatřil plameny táboráků, hromadu lidí a jakési představení co se tam ten večer hrálo, avšak čím blíže jsem byl, tím více jsem si uvědomoval že bandité ještě nedošli do tábora..."

Create your website for free! This website was made with Webnode. Create your own for free today! Get started