Případ Krvavý Orel 4/4

Soukromá detektivní agentura Cleman

Ze spisu místního detektiva Clementa Starmana

[Druhá bezpečnostní úroveň]

Citace detektiva Starmana, případ Krvavý Orel.

"Noc probíhala bez problému, sice jsem se párkrát probudil ale hned jsem usnul, poslouchání zvuku ohně a přírody mne velmi uklidňovalo.
Přemýšlel jsem co bude se světem a s Minočkou, ale během chvíle jsem usnul.

Vzbudil jsem se tak okolo osmi hodin ráno když mě knihovník probudil a požádal jestli bych mohl jít, že nechce mít problémy.

"Hele, řeknu ti to takto. Ačkoliv tě teď nerad vyháním tak ti zároveň chci dát radu.
Místní obchodník jménem Vitalij Smerthan by mohl mít informace které potřebuješ, dělá do drog a do zbraní takže se u něj často zdržují všechny sorty lidí. 
Ale pozor, je hodně paranoidní a opatrný, musíš si na něj dát bacha pokud chceš zjistit nějaké informace.
To bude ode mě všechno, tak se měj a hodně štěstí." Popřál mi knihovník a pomalu za mnou zavřel stan zatímco jsem odcházel.

Bylo osm hodin ráno a já mohl sledovat jak se bývalé nejvyspělejší město právě probouzelo k životu - farmáři se ve skupinkách vydali na pole, odboj se vracel a sdílel informace s velením a kuchaři dokončovali první porce snídaní.

Rozhodl jsem se se trochu najíst než vyrazím k překupníkovi, nejlákavější variantou se jevilo jídlo co právě kuchař navařil.
Místní Minočská "specialita" obdobně pojmenovaná Morozův Kopanec byla velmi rozšířená.
Jedná se o jídlo uvařené z mnoha ingrediencí v malých kvantitách.
Velkou část hrají bylinky které jsou ve zdejší kuchyni rozšířené, poté zelenina a nakonec maso.

Jídlo jako takové se skládalo z nasekané mrkve, pórku, osmažené cibule, česneku, trochou oliv, cukru a sójové omáčky, které bylo všude dostatek.
K tomu se nejčastěji jedl chléb nebo všelijaké placky.
Kopanec se mu přezdívá jelikož se k němu zvlášť dávají tři panáky pálenky které skvěle zapadají do celkové chuti.

Poté co jsem v kuchyni dostal za menší poplatek jídlo které bylo o dost lepší než jak ho znám z Vesnice jem si nemohl odpustit kompliment kuchaři který mi někoho připomínal.

Mé domnění potvrdil ve chvíli když mi řekl že pracoval jakožto šéfkuchař v místním Poloněvském hotelu "Ybraxil", ze kterého se pravidelně točily reportáže v dobách kdy nebyla válka a v Poloněvu se sjížděly ty nejlepší hlavy z celé Minočky a okolních států.

"Jednou jsem Vás viděl v televizi, zrovna jste prezentoval svá jídla připravená pro vědce z Katterbrovu, jak jste se sem dostal?" Optal jsem se ho.

"No víš... dříve jsem byl velmi paličatý, tvrdohlavý a zazobaný. 
Pro peníze bych udělal cokoliv a pro moc taktéž, avšak k čemu ti jsou peníze když není co platit.
Nakonec jsem byl nucen prchnout poté co byl hotel odpálen odbojem a nikde mne nikdo nechtěl vidět.
Nakonec jsem narazil na toto místo kde byla nouze o lidi schopné něco ohřát, popřípadě uvařit.
Tak jsem se jim nabídnul že jim tu budu pracovat výměnou za druhou šanci a místo k ubytování, no, a tak jsem se sem dostal.
Jeden by řekl že to je život nanic, ale mne baví. 
Ikdyž, jak můžeš vidět, v tuto chvíli nemám moc zákazníků, i těchto pár lidí co zde sedí u stolu mi dělají radost, protože těch pár mi odpustilo a pokusilo se přes to přenést...
Ale omluv mě, strašně jsem se rozkecal, strašně rád vzpomínám na předválečné časy víš, není to jak dnes..." Dokončil svůj výklad kuchař.

"To je v pohodě, je pěkné sledovat že jsou ještě lidé kterým nejde o peníze.
Chtěl jsem se na něco zeptat..." Řekl jsem.

"Ano?" Odvětil kuchař.
"Tady to máte, děkuji." Prohodil kuchař a přijmul hrst nábojů které si schoval a poté podal člověku co zrovna přišel talíř s jídlem.

"Potřeboval bych vědět kde tu má stánek místní obchodník se zbraněmi a drogami, potřebuji se ho na něco zeptat." Snažil jsem se co nejtajemněji a nejdiskrétněji říct.

"Takžé závislák jo? No, všichni jsme si tím prošli..." Řekl provokativně kuchař, s nekalým úsměvem.

"Ne, potřebuju se ho zeptat na informace o lokálních ganzích a skupinkách co se tu poflakují."
Odpověděl jsem mu, mírně naštvaně.

"Ok, poznáš ho podle toho že má na značce obchodu nakreslenou kytaru a podle toho že nosí sluneční brejle. Proč? Bere drogy a je světloplachej, proto." řekl docela dost hlasitě.

"Skvěle, to to začíná... Díky, měj se a hodně štěstí." Popřál jsem poněkud naštvaně kuchaři a šel hledat stánek Vitalije.

Pomalu jsem se procházel táborem a sem tam zahlédl jak Olfenova mafie šikanuje občany nebo jak odboj přiváží krabice s municí, avšak mi přišlo nějak podezřelý že nikdo ještě nezaznamenal ztracení těch dvou goril.
"Nu což..." Povzdychl jsem si a pokračoval v hledání.
Po deseti minutách jsem našel obchod který odpovídal popisu, vedl ho zvláštní člověk už jen od pohledu, se spoustou všelijakých cetek na sobě a zvláštními reflexy.

"Dobrý den, hledám jistého obchodníka se zbraněmi a drogami, nevíte kde by mohl být?" Vybídl jsem ho ke hře.

"Záleží co mu chcete." Přistoupil obchodník na mou hru.

"Potřeboval bych vědět jestli se v oblasti potuluje skupina která by mohla páchat věci které jsem viděl." Nahrál jsem mu.

"Záleží na konexích a vztazích, nelze jen tak zradit své zákazníky." Odpověděl mi chladně.

"Změní tohle tvůj názor?" Zeptal jsem se ho a podal mu vak s 25 kulkami.

"No...pojď sem, Vitalij k tvým službám, pojďme dovnitř." Odhalil se Vitalij a pomalu rozhrnul vchod do svého stanu kam jsem poté vešel.

"Hned tam u tebe budu." Řekl mi a mezitím začal schovávat věci z krámu aby mu je nikdo neukradl.
Po chvíli měl hotovo a přišel ke mě, vytáhl revolver a položil ho na stůl.

"Takže... o kom že to chceš vědět?" Naznačil mi Vitalij.

"Potřeboval bych vědět o tom zda-li se tu nevyskytuje skupina pověstná zvláštními popravami a mučením, někdo se zvláštní reputací, jestli chápeš." Začal jsem tajemně.

"Rozveď to." Odvětil mi na to rychle.

"Před pár dny se ve vesnici našlo tělo člověka popravené zvláštním způsobem - žebra vytažené ven z těla s plícema přehozenejma přes rameno, jeden zdroj tvrdí že se jedná o skandinávsky orientované styly poprav.
Ale to je jen dom-" Přerušil mě náhle Vitalij.

"Ti lidé které popisuješ, znám je, často si sem chodí kupovat věci.
Ale neřeknu ti kdo jsou, mám kvůli nim velké zisky a nechci o ně přijít." Ukázal mi svou nekooperativitu Vitalij.

"Tohle je zbytek toho co mám, víc toho není." Řekl jsem a pohodil na stolek deset zlatě zářících kulek a okolo třiceti dalších, menších.

"Hmmm... když to teda chceš slyšet. V oblasti se pohybuje jedna výzkumná žoldácká jednotka původem z Finska která má zde konexe na lidi v Poloněvu - je tomu nejspíše tak kvůli naší technické vyspělosti a kvůli tomu že zde jsou neutrální části.
Oni zde chtějí v podstatě realizovat výzkum z toho co jsem se doslechl.
Ta skupina nese jméno BERSERK, jejich velitel je údajně magor, ale já měl šanci se přesvědčit na vlastní oči.
Je to strašně divnej chlap, jakože divnější jak já!
Nelze předpovídat jeho reakce, ale vždy jen přijde, nakoupí, vyzvídá a odejde.
Občas nosí masku se dvěma rudýma očima z čehož má mnoho lidí strach." Dokončil Vitalij větu."

"BERSERK, o těch už jsem slyšel, ale ještě se nesetkal... kde bych je našel?" Zeptal jsem se ale přímo v tu chvíli se venku začalo něco dít a Vitalij znervózněl.

"Nejspíše tady, nejspíše jdou sem. Rychle, vypadni, a už se nevracej." Pověděl mi Vitalij a hnal mě svinským krokem ven ze stanu, okolo něj se mihlo několik postav ale většina čekala před kasou. 

Prolezl jsem pomalu a neviděně ven, jen proto abych během vteřiny natrefil na člena BERSERKu když jsem šel co nejdále od stanu.
Vypadal jako standartní žoldák, jen se odlišoval pokresleným obličejem na způsob norských válečníků.

"Co tu chceš ty hajzle, nevidíš že tu máme kšefty? Vypadni a ať už tě tu nevidím svině hnusná." Zařval na mě a já se instinktivně klidil pryč.

Při mém odchodu jsme si všiml jak si Vitalij ukazuje na mě zatímco se bavil s velitelem BERSERKu a ten hned na to pokynul dvoum gorilám aby něco udělali.
Věděl jsem že jde do tuhého a rychle zamířil do tábora abych se někde schoval.
Rychle jsem vběhl do prázdného stanu a začal sepisovat tyto slova, zatímco jsem začal přebírat munici do revolveru které už bylo strašně málo.

Za minutu vyjdu ven a pokusím se utéct pryč do Vesnice, už slyším ty gorily jak tu čmuchaj okolo a hledají mě.

Update, povedlo se mi utéct z tábora pryč avšak mě ti dva stále pronásledují, nevím co dělat či kam jít, nechci vystavovat Vesnici nebezpečí kvůli takovým hrdlořezům.
V revolveru mám 4 náboje, po ruce zrezivělý nůž.
Pokusím se před nimi skrýt a počkat až přejdou.

Update,  podařilo se mi skrýt v díře pod kořeny vyvráceného stromu, vcelku nekomfortní místo. 
Žoldáci stále slídí v okolí.
Pokud se oblast Poloněvu dozví o tom kdo dělá tyto popravy tak ty lidi ihned zabijí... 
To znamená že jsem pro ně hrozba, a to smrtelná.
Kde se vystavím, tam budu hledaný a nechtěný.
Zkusím ještě pár minut počkat, pak půjdu dál.
Kam? To nevím.

Update, tohle bude poslední část sepsaná sem.
BERSERK je důvodem proč má tolik lidí strach o své životy, všudypřítomná smrt v podobě všemožných poprav zapříčinila to že se teď všichni bojí vyjít ven a raději jsou zalezlí doma.
Nevím jestli to je přímo tak, ani nevím jestli to je opravdu tak špatné, ale myslím si že lidé by měli vědět o tom kdo stojí za těmi popravami.
Tento dokument předávám náhodnému člověku kterému jsem zaplatil dostatek peněz na to aby ho donesl a předal ve Vesnici kováři, snad to neposere.
Co bude se mnou...to nevím, vidím je v dáli, slyším je...
Bojím se...
Zkusím štěstí, kvér u sebe mám a do něj i trochu nábojů, zkusím štěstí.

Poslední dokument soukromého detektiva Clementa Starmana, případ Krvavý Orel.
Bylo mi ctí prokázat takovou službu lidem a Vesnici.